Vladimir Alexandrovič Hejmovský

Pocházel ze šlechtického rodu (pův. Heymowski), který pocházel z Polska a usadil se v Rusku. Vystudoval Konstantinovské dělostřelecké učiliště (1913). Zúčastnil se první světové války. V r. 1917 absolvoval zkrácený kurz Nikolajevské vojenské akademie a získal hodnost kapitána. Po ukončení kurzu sloužil ve štábu 7. sibiřského armádního sboru. Během občanské války bojoval v Ozbrojených silách Jihu Ruska. V r. 1920 byl evakuován z Krymu na poloostrov Gallipoli a poté do Bulharska. Do Československa přijel 3. dubna 1923 a bylo mu uděleno československé občanství. Tehdy požádal o změnu příjmení z Gejmovskij na Hejmovský. V letech 1923 – 1924 studoval na Ruské automobilové a traktorové škole v Praze. V r. 1925 vstoupil do československé armády. V hodnosti kapitána dělostřelectva sloužil u 6. dělostřeleckého pluku v Brně. V r. 1928 byl povýšen na štábního kapitána, v r. 1937 na majora dělostřelectva. V témže roce byl převelen do Lučence k 10. dělostřeleckému pluku jako zástupce velitele 10. oddílu. V listopadu 1938 byl jmenován velitelem oddílu 110. dělostřeleckého pluku v Čadci a Žilině. Ve volném čase se věnoval jezdeckému sportu. 1. ledna 1940 odešel na vlastní žádost do výslužby. Účastnil se protifašistického odboje ve skupině kapitána Hlaváče. 10. května 1945 nastoupil dobrovolně službu u Moravské brigády v Olomouci jako tlumočník v ruském oddělení. 25. května nastoupil do činné vojenské služby a byl ustanoven velitelem oddílu 7. dělostřeleckého pluku v Olomouci, v srpnu se stal velitelem dělostřelectva 34. pěšího pluku v Bruntále. V letech 1946 – 1947 sloužil jako velitel oddílů v Olomouci a v Opavě. 1. února 1948 byl přeložen do výslužby. V r. 1951 ve věku 59 let zvítězil ve Velké pardubické steeplechase na koni Salvátor. V r. 1952 byl Státní bezpečností předvolán do Prahy k výslechu, během nějž zemřel. Podle oficiální verze během výslechu sám vyskočil z okna, ale nedá se vyloučit, že byl z okna vyhozen. Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu vydal v r. 1994 k případu následující zprávu: „Pan Vladimír Hejmovský byl 9. 9. 1952 předvolán na informační oddělení Ministerstva národní obrany v Praze, a to na 10. hodinu. Den na to, ve 12.45 hod., spáchal údajně sebevraždu skokem z okna objektu tehdejší StB v Praze 1, Bartolomějské ulici č. 7. Vzhledem k tomuto minimálnímu časovému rozsahu zadržení i nesporně negativnímu přístupu orgánů StB k zachování dokumentace této tragické události, jsme již zpočátku předpokládali, že bude velmi obtížné získání průkazných materiálů.“