Boris Alexejevič Jevreinov

Byl členem Konstitučně-demokratické strany. Po maturitě na klasickém gymnáziu vystudoval Historickou a filologickou fakultu Petrohradské univerzity (1913). Působil jako smírčí soudce ve Lvovském újezdu. V r. 1917 se stal komisařem Prozatímní vlády v Sudžanském újezdu, byl členem Revolučně-demokratické jednoty. Od června 1918 do února 1919 byl tajemníkem vědeckého výboru Ministerstva konfesí Ukrajinského státu. Na jaře 1919 vstoupil do Dobrovolnické armády, sloužil u 17. husarského černigovského pluku. V r. 1920 byl u Rostova na Donu těžce raněn a poté evakuován do anglické nemocnice v Soluni. Koncem roku 1920 odjel do Polska. Stal se velitelem varšavské kanceláře Úřadu pro internované ruské vojáky v Polsku, řídil Ruský výbor ve Varšavě a Ruský poručnický výbor v Polsku, byl předsedou Kulturní a vzdělávací komise. Na jaře 1923 přijel do Československa, kde již žila jeho rodina. V r. 1927 složil magisterské zkoušky na katedře ruských dějin při Ruské akademické skupině, v r. 1928 byl jmenován soukromý docentem. V r. 1933 byl prvním ředitelem vysílání Československého rozhlasu pro SSSR. Byl znalcem církevní hudby, zpíval v pěveckém sboru při chrámu sv. Mikuláše v Praze. V r. 1929 se stal členem Slovanského ústavu v Praze. Byl jedním ze zakladatelů, členem vedení a tajemníkem Ruské historické společnosti, členem Ruského vědeckého kolegia, Svazu ruských spisovatelů a novinářů, tajemníkem Ruské akademické skupiny v ČSR, členem rady a vědecké komise Ruského zahraničního historického archivu, jedním ze zakladatelů Ruské hudební společnosti. Byl místopředsedou republikánské a demokratické skupiny Strany lidové svobody (1922). Podílel se na přípravě V. sjezdu Ruských akademických organizací v Sofii (1930). Studoval dějiny Ruska v 19. století a dějiny ruské hudby. V českých archivech vyhledal a shromáždil bohatý materiál o dějinách česko-ruských vztahů. Byl pohřben na ruském hřbitově v Praze na Olšanech.