Alexandr Petrovič Kalitinskij
Narodil se v rodině vojáka z povolání. Vystudoval Fyzikálně-matematickou fakultu Novorossijské univerzity (1907) a poté učil v soukromých gymnáziích. V r. 1915 se stal profesorem archeologie se zaměřením na prvobytnou společnost a její každodenní život v Imperátorském moskevském archeologickém institutu. Byl ředitelem institucionálního muzea. Zastával funkci místopředsedy Moskevské společnosti pro výzkum nejstarších památek. Přednášel na Moskevské městské lidové univerzitě A. L. Šaňjavského. V r. 1917 byl souzen, označen za „nepřítele národa“ a musel opustit svou práci. Stal se ředitelem Operního Ziminova divadla a členem vedení Moskevského uměleckého divadla. V r. 1919 emigroval společně s částí divadelního souboru, tzv. Kačalovovou skupinou do Konstantinopole. V letech 1920 – 1921 pobýval v Bulharsku, poté žil v Království Srbů, Chorvatů a Slovinců a v Německu. Byl členem vědeckého kolegia Ruského vědeckého institutu v Berlíně (únor 1923) a členem Svazu ruských učitelů. Od r. 1923 žil v Československu. Přednášel v semináři, který na Karlově univerzitě vedl N. P. Kondakov. Byl delegátem Sjezdu představitelů středních a základních ruských škol v zahraničí (Praha, 1923), v r. 1927 se zúčastnil mezinárodního Kongresu byzantologů v Bělehradě a 2. sjezdu geologů a etnologů v Polsku. Byl jedním ze zakladatelů a vedoucím Seminaria Kondakoviana (1925 – 1931) a členem vedení Archeologického institutu N. P. Kondakova (1931 – 1935). Od r. 1930 trpěl záchvaty epilepsie, při kterých neovládal své jednání. Během jednoho takového záchvatu spáchal v Praze mravnostní přestupek a byl krátce vězněn. Nakonec byl uznán duševně nemocným a propuštěn. Od konce r. 1930 žil ve Francii, v r. 1932 mu byl zakázán vstup do Československa. V Paříži přednášel v Ruské genealogické společnosti. Byl jedním ze zakladatelů a členem farní rady církve ctihodného Serafima Sarovského v Paříži. Byl členem pařížského spolku Ikona a Výboru pro vzdělávání a církev (1941). Je pohřben na hřbitově v Sainte-Geneviève-des-Bois.
Otec: Petr. Matka: Jelena, rozená Vlaštevskaja. Manželka: M. N. Germanova. Děti: Andrej (1913 – 1988).
Práce ruské, ukrajinské a běloruské emigrace vydané v Československu 1918 – 1945 (Bibliografie s biografickými údaji o autorech). D. 1, sv. 1. Bibliografii zpracovaly Zdeňka Rachůnková a Michaela Řeháková, biografická hesla zpracoval Jiří Vacek za spolupráce a redakce Z. Rachůnkové a M. Řehákové; úvod J. Vacek. Národní knihovna ČR, Praha 1996.
Русские новости, Париж, 1946, 31 мая, № 55.
Mariánské Lázně, hotel Metropole; Praha IV, Hradčany, Loretánské nám. 3.
Národní archiv, f. Policejní ředitelství; Národní archiv, f. MZV – Ruská pomocná akce, k. 212.
Росов, Вадимир Андреевич. Письма А. П. Калитинского в Семинарий им. Н. П. Кондакова. In: Ариаварта. Научный журнал. Запад и Восток. История исследований Центральной Азии. СПб, 1997, № 1, с. 227 – 272; Хроника культурной, научной и общественной жизни русской эмиграции в Чехословацкой республике. Т. 1. 1919 – 1929. Под ред. Л. Белошевской. Славянский институт АН ЧР, Прага 2000; Незабытые могилы. Российское зарубежье: некрологи 1917–1997. В 6 т. Сост. В. Н. Чуваков; под ред. Е. В. Макаревич. Т. 3. Российская государственная библиотека, Москва 2001; Германова, Мария Николаевна. Мой ларец. Публ. И. Соловьевой. In: Диаспора. Т. 1. Париж – СПб 2001; Янчаркова, Юлия. «Теперь же, уходя в небытие..» Письма А. П. Калитинского и М. Н. Германовой сотрудникам Археологического института им. Н. П. Кондакова, княгине Н. Г. Яшвиль, Д. А. Расовскому, Н. П. Толлю. In: Rossica. Научные исследования по русистике, украинистике и белорусистике. Прага, 2007, с. 158 – 198; Андреев, Николай Ефремович. То, что вспоминается. Изд. Дмитрий Буланин, Москва 2008.