Platon Vasiljevič Kopeckij
Střední vzdělání získal na gymnáziu a v semináři v Charkově. Po dokončení studií na Historické a filologické fakultě Varšavské univerzity v květnu 1914 vstoupil dobrovolně do armády a absolvoval Jelizavetgradské jezdecké učiliště. Na jaře 1915 byl převelen k 10. husarskému Ingermanlandskému pluku. Za občanské války sloužil od začátku r. 1919 v hodnosti rotmistra v Dobrovolnické armádě a Ozbrojených silách Jihu Ruska v Kornilovově divizi. Po evakuaci z Krymu na poloostrov Gallipoli v r. 1920 se stal pobočníkem generála N. V. Skoblina. Od listopadu 1921 pobýval v Bulharsku. V letech 1922 – 1924 učil ruštinu na Gallipolském ruském gymnáziu v Tărnovu. V r. 1924 přijel do Československa. Od 15. října 1924 do 31. března 1925 studoval v Ruském pedagogickém institutu J. A. Komenského v Praze. Od 1. dubna 1925 byl vychovatelem v Ruském reálném reformním gymnáziu v Moravské Třebové, od r. 1927 tam rovněž vyučoval ruštinu, latinu, dějepis a filozofickou propedeutiku. Od r. 1935 učil na Ruském reálném reformním gymnáziu ve Strašnicích a v letech 1939 – 1945 na Ruském reálném gymnáziu na Pankráci. V letech 1935 – 1941 současně vyučoval v pražské Československé obchodní akademii. Byl členem Spolku Gallipolců a Ruského vševojenského svazu. 12. května 1945 byl zatčen jednotkami sovětské vojenské kontrarozvědky SMERŠ a deportován do SSSR. Do r. 1947 byl držen v táborech v Solikamensku a v Magadanu. Po propuštění nedostal povolení odjet do Československa a žil v Zakarpatské oblasti. Ve vsi Bilki učil ruštinu na místní střední škole. Na jaře 1948 mu byl povolen návrat do Československa. Po návratu učil na českém gymnáziu a na pedagogické fakultě. Kolem r. 1960 odešel do důchodu. Byl pohřben na ruském hřbitově v Praze na Olšanech.
Otec: Vasilij Jakovlevič (? – 1935; duchovní). Matka: Marija Jakovlevna, rozená Pigulevskaja. Bratr: L. V. Kopeckij. Manželka: Olga Alexandrovna (1898 – 1965; manželství bylo uzavřeno v r. 1917). Děti: Leontij (14. 4. 1923, Bulharsko – 9. 10. 2012, ČR; lékař); Irina, provdaná Zelenková (28. 4. 1927, Moravská Třebová – 26. 10. 1997, Praha; překladatelka).
Práce ruské, ukrajinské a běloruské emigrace vydané v Československu 1918 – 1945 (Bibliografie s biografickými údaji o autorech). D. 1, sv. 1. Bibliografii zpracovaly Zdeňka Rachůnková a Michaela Řeháková, biografická hesla zpracoval Jiří Vacek za spolupráce a redakce Z. Rachůnkové a M. Řehákové; úvod J. Vacek. Národní knihovna ČR, Praha 1996. Arch.: Soukromý archiv A. Kopřivové.
Moravská Třebová, tábor; Praha XIII, Strašnice, Vilová 1103; Praha XIV, Nusle, Pod Terebkou.
Soukromý archiv A. Kopřivové.
Хроника культурной, научной и общественной жизни русской эмиграции в Чехословацкой республике. Т. 2. 1930 – 1939. Под ред. Л. Белошевской. Славянский институт АН ЧР, Прага 2001; Волков, Сергей Владимирович. Офицеры армейской кавалерии. Опыт мартиролога. Русский путь, Москва 2004; Воспоминания. Дневники. Беседы. Русская эмиграция в Чехословакии. Сост. и общ. ред. Л. Белошевская. Славянский институт АН ЧР, Прага 2011.