Jevgenij Alexandrovič Ljackij

Po dokončení studia na Moskevské univerzitě (1893) se věnoval pedagogické činnosti. Od konce 90. let pracoval v Institutu antropologie a etnografie v Petrohradě, v letech 1901 – 1907 byl hlavním etnografem a správcem knihovny Ruského muzea, poté byl zaměstnán ve Státní kanceláři pro práci v Archivu státní rady. Účastnil se etnografických expedic. Spolupracoval s redakcemi časopisů Etnografičeskoje obozrenije, Russkoje bogatstvo aj., byl hlavním kritikem v časopise Vestnik Jevropy, redaktorem časopisu Sovremennik (1912 – 1913) a podílel se na heslech v encyklopedickém slovníku F. A. Brokgauze a I. A. Jefrona. Byl členem řady vědeckých spolků a společností. V Petrohradě založil vydavatelství Ogni (1909 – 1917). 7. prosince 1917 odjel do Finska, do r. 1919 byl redaktorem helsinských novin Severnaja žizň. Poté se odstěhoval do Švédska, kde vydával a redigoval časopis Okolo Rossii (1919) a ve Stockholmu společně s I. A. Lundelem založil a fakticky řídil vydavatelství Severnyje ogni (1920 – 1921). Od října 1921 žil v Československu. Od 1. září 1922 byl mimořádným a od 16. března 1927 řádným profesorem ruského jazyka a literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Současně přednášel na Ruské lidové/​svobodné univerzitě. Společně s V. A. Mjakotinem spolupracoval na vydávání sborníku Na čužoj storone (1923 – 1925), byl předsedou vedení pražského ruského vydavatelství Plamja (1923 – 1926). V r. 1927 získal československé občanství. V letech 1933 – 1935 přednášel na Bělehradské univerzitě, v r. 1936 byl za své práce v oboru historie literatury jmenován čestným doktorem. Od r. 1923 byl předsedou Výboru pro zlepšení životních podmínek ruských spisovatelů a novinářů, žijících v Československu. Byl členem Slovanského ústavu (1929), Královské české společnosti nauk (1930), Ruské akademické skupiny v ČSR, Svazu ruských spisovatelů a novinářů v ČSR (od r. 1939 čestný člen, v květnu téhož roku čestné členství odmítl a ze Svazu vystoupil), Ruské historické společnosti (od r. 1940 předseda), Filozofické společnosti, Česko-ruské jednoty (od r. 1940 člen vedení) a Spolku přátel Ruského domova v Praze. Publikoval v mnoha českých i zahraničních periodikách. Byl členem zednářské Lóže 28. říjen. Byl pohřben na ruském hřbitově v Praze na Olšanech.