Boris Pavlovič Novgorodcev

Do r. 1918 studoval na 5. moskevském gymnáziu. V září 1921 společně s otcem emigroval z Ruska, do Československa přijel v listopadu téhož roku. V následujícím roce maturoval na Ruském reálném reformním gymnáziu v Moravské Třebové a začal studovat na Vysoké škole strojního a elektrotechnického inženýrství ČVUT. Po dokončení studia začal v únoru 1929 pracovat v elektrotechnickém oddělení obchodního ředitelství Škodových závodů v Praze. Pracoval na konstrukcích a výpočtech stožárů pro elektrické linky a na konstrukci armatur pro elektrická a dráhová vedení. V letech 1932 – 1935 byl zaměstnán u firmy Waldek a Vágner a jako soukromý asistent A. S. Lomšakova, v letech 1935 – 1936 pracoval jako volontér v pražské akciové společnosti Ústřední elektrárny (pracoval např. na montáži dálkového vedení Ervěnice – Střekov). Od 15. srpna 1936 pracoval v exportním oddělní Škodových závodů jako technický referent. Věnoval se i překladům z němčiny, francouzštiny a angličtiny. V letech 1935 a 1937 opakovaně žádal o československé občanství. V letech 1938 a 1939 byl vyslán do Bulharska, kde působil jako vedoucí montáže 60 kW vedení v okolí Jambolu. V r. 1940 byl jako inženýr elektrikář služebně přidělen na zastupitelství Škodových závodů do Rumunska do Bukurešti. Během Pražského povstání byl členem Revoluční gardy. V důsledku poválečných změn v průmyslu byl 1. ledna 1947 převeden do Československých závodů kovodělných a strojírenských. Ještě v témže roce požádal o sovětské občanství a odjel do SSSR. Žil v Leningradu.