Nikolaj Jevgrafovič Osipov

Pocházel ze šlechtického rodu. V r. 1897 maturoval na 1. moskevském gymnáziu a začal studovat na Lékařské fakultě Moskevské univerzity. Ve druhém ročníku byl jako člen studentského stávkového výboru zatčen a posléze z univerzity vyloučen bez možnosti se na ni vrátit. Ve studiu dále pokračoval v zahraničí na univerzitách v Curychu, Bonnu, Basileji, Bernu a ve Freiburgu. V r. 1903 dokončil studium medicíny v Basileji. V r. 1904 se vrátil do Ruska a v témže roce byl jeho diplom nostrifikován Moskevskou univerzitou. Nejprve pracoval jako sekundář v Preobraženské nemocnici pro duševně choré, od r. 1905 jako prosektor v Institutu histologie na Moskevské univerzitě. V r. 1906 nastoupil jako hlavní asistent na psychiatrické klinice Moskevské univerzity u V. P. Serbského. V r. 1907 se seznámil s pracemi S. Freuda, v r. 1910 se s ním setkal osobně a jeho dílo v Rusku popularizoval. Od r. 1911 pracoval v sanatoriu profesora N. N. Baženova a jako docent psychiatrie přednášel ve Vyšších ženských kurzech V. I. Gerje (do r. 1917). Současně pracoval v Rukavišnikovově útulku pro nezletilé pachatele trestných činů. Byl jedním z redaktorů časopisu Psichoterapija (1910 – 1914) a jedním ze zakladatelů Moskevského psychiatrického kroužku, vydával časopis Russkij psichoanalitičeskij vestnik. Měl rozsáhlou soukromou klientelu. V listopadu 1918 odjel na jih Ruska, v r. 1920 emigroval do Konstantinopole. Krátce pobýval v Bělehradě a Budapešti a v lednu 1921 přijel do Československa. Ještě v témže roce se stal nehonorovaným docentem na Univerzitě Karlově. V r. 1923 byl pověřen vedením ambulance pro duševně choré při univerzitní klinice. Do r. 1931 přednášel na Univerzitě Karlově psychiatrii se zvláštním zřetelem k psychoneurózám. Současně přednášel na Ruské lidové univerzitě v Praze. Založil a vedl Ruský psychiatrický kroužek, jehož členové se zabývali různými problémy psychiatrie a psychoanalýzy. Byl členem Svazu ruských lékařů v ČSR, ruské Filozofické společnosti, Společnosti Dostojevského a pedagogické rady Ruské lidové univerzity. Byl jedním ze zakladatelů psychoanalýzy v ČSR. Zabýval se zejména neovitalismem a psychoanalýzou, filozofií a dějinami lékařství, psychoneurózami a psychologií známých ruských spisovatelů a jejich literárních postav. Svoji literární a vědeckou pozůstalost odkázal F. N. Dosužkovovi. Je pohřben na ruském hřbitově v Praze na Olšanech. V r. 1991 byl díky kulturnímu fondu R. Gorbačovové vztyčen na jeho hrobě nový kamenný kříž s jeho portrétem.