Valerij Alexandrovič Pogorelov

Narodil se v rodině carského generála. Maturoval na klasickém gymnáziu (1890), dále studoval na Historické a filozofické fakultě Varšavské univerzity. Od r. 1896 pracoval jako knihovník v moskevské církevní tiskárně a od r. 1914 jako knihovník Varšavské univerzity. V r. 1916 byl jmenován profesorem slovanské filologie na Varšavské univerzitě, v r. 1918 byl s univerzitou evakuován do Rostova na Donu. V r. 1920 byl poslán na služební cestu do zahraničí a do Ruska se již nevrátil. V Bulharsku pracoval v sofijské Státní knihovně a současně učil ruštinu a latinu na ruském gymnáziu. Na pozvání československé vlády přijel v r. 1923 do Československa a byl pověřen suplováním přednášek z ruského jazyka a literatury na Univerzitě Komenského v Bratislavě. V r. 1924 byl na univerzitě jmenován smluvním profesorem a lektorem ruského, bulharského a srbského jazyka. V letech 1940 – 1944 byl řádným profesorem Slovenské univerzity. Přednášel dialektologii a dějiny ruského jazyka a literatury. Zabýval se srovnávací filologií starších slovanských jazyků, zvláště církevní slovanštiny. Publikoval v časopise Slovenské pohľady. V r. 1944 byl penzionován. Byl členem Ruské akademické skupiny, Ruského kroužku v Bratislavě, Ruského Sokola v Bratislavě, Ruské badatelské společnosti v Praze, Učené společnosti Šafaříkovy v Bratislavě a Ruského Sokola v ČSR. V r. 1945 odešel do Německa, kde se živil jako soukromý učitel jazyků v Mnichově. Je pohřben v Mnichově.