Nikolaj Petrovič Savickij

Pocházel z dědičné šlechty. Vystudoval Poltavskou kadetní školu (1884) a Alexandrovské učiliště (1886). V r. 1889 se stal vedoucím laboratoře v petrohradské zbrojní továrně, v r. 1892 odešel do zálohy a nadále se věnoval veřejným aktivitám. Byl zemským náčelníkem Kroleveckého újezdu (1892 – 1896), členem Kroleveckého a Černigovského gubernského zemského shromáždění (1892 – 1901) a čestným smírčím soudcem Kroleveckého újezdu (1896 – 1901). Od r. 1899 byl maršálkem šlechty Rečického újezdu a v letech 1903 – 1906 Gomeľského újezdu. V letech 1906 – 1915 byl předsedou Černigovského gubernského úřadu a od r. 1915 členem Státní volební rady. Zároveň působil jako redaktor zemských časopisů. V březnu 1917 byl jmenován náčelníkem Archangelsku a Belomorské vodní oblasti. V r. 1918 se stal členem Ruské rady generála P. N. Wrangela. V listopadu 1920 emigroval z Novorossijsku do Konstantinopole. Do Československa přijel v listopadu 1922. Přednášel na Ruské lidové (svobodné) univerzitě v Praze. V letech 1923 – 1931 dostával finanční podporu od Výboru pro zlepšení životních podmínek ruských spisovatelů a novinářů žijících v ČSR při MZV. V r. 1926 se jako delegát za ruskou emigraci v Československu zúčastnil Ruského zahraničního sjezdu v Paříži. Byl předsedou Ruské národní společnosti v Praze a dozorčí rady Ruského pedagogického institutu J. A. Komenského, místopředsedou a členem vedení Svazu ruských spisovatelů a novinářů v ČSR, členem Pedagogické rady Ruské lidové univerzity, Bratrstva pro pohřbívání ruských pravoslavných občanů a pro ochranu a udržování jejich hrobů v ČSR, Ruského vojenského svazu v Praze a Svazu bývalých soudních činitelů a právníků. Je pohřben na ruském hřbitově v Praze na Olšanech.