Lev Alexandrovič Spinadel

Zakladatel československé anesteziologie. Po maturitě na Gymnáziu N. K. Iliadi v Oděse (1915) začal studovat na Přírodovědecké fakultě Novorossijské univerzity v Oděse. Po dvou letech přestoupil na lékařskou fakultu. V r. 1917 byl povolán do armády a přidělen jako pomocná lékařská síla do evakuační nemocnice pro raněné. O rok později byl demobilizován a pokračoval ve studiu. Od poloviny r. 1919 působil jako hlavní lékař v armádě generála A. I. Děnikina. Počátkem r. 1920 emigroval do Československa, kde od r. 1921 pokračoval ve studiu na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Po dokončení studia v r. 1924 krátce pracoval na ženském oddělení Státní nemocnice na Královských Vinohradech v Praze a jako zástupce obvodního lékaře v Dobrušce, vydělával si i jako překladatel. V r. 1925 nastoupil jako asistent Porodního sanatoria dr. Josefa Záhorského a Jerie v Londýnské ulici v Praze. Současně se zaměstnáním se věnoval studiu pediatrie u profesorů K. Švehly a J. Brdlíka na Klinice novorozenců, kojenců a kojných v Motole. V r. 1928 absolvoval školu pro důstojníky zdravotnictva a lékárnictva v záloze. V dubnu 1939 odjel do Francie a tam pracoval v laboratoři nemocnice v Rousselu. V září téhož roku se jako dobrovolník přihlásil do československé armády. Od 17. října 1939 působil jako šéflékař 2. praporu 2. pěšího pluku československé zahraniční armády. 25. května 1940 odplul do Anglie, kde sloužil v hodnosti podporučíka jako šéflékař u ženijní a telegrafní čety a později jako lékař chirurgického oddělení československé vojenské nemocnice v hodnosti poručíka. 23. srpna 1943 vstoupil s povolením E. Beneše do britské armády a v ní se specializoval na anesteziologii. V r. 1944 byl přidělen do Nigérie (Lagos), kde sloužil až do konce války. V lednu 1946 byl demobilizován a znovu vstoupil do československé armády v hodnosti nadporučíka. V březnu 1946 se vrátil do Československa. Pracoval jako lékař na posádkovém velitelství v Praze, jako hlavní lékař u 151. dělostřeleckého pluku (kapitán v záloze) a současně usiloval o založení specializovaného anesteziologického oddělení. V březnu 1947 byl ustanoven přednostou nově vznikajícího oddělení ve Vojenské nemocnici a povýšen na plukovníka. Od začátku prosazoval vytvoření tabulkových míst anesteziologů ve všech vojenských nemocnicích a jejich důslednou přípravu pro odbornou funkci přednostů budoucích ARO. Načrtl základy válečné anesteziologie, usiloval o vývoj prvního anesteziologického přístroje pro polní potřebu (to se uskutečnilo až za jeho nástupce). Od r. 1953 působil jako odborný asistent katedry chirurgie pro anesteziology v Ústavu pro doškolování lékařů. V témže roce založil Anesteziologickou komisi, v jejímž čele stál až do r. 1970. Začal rovněž vydávat Referátový výběr z anestesiologie. Intenzivně spolupracoval s Československou chirurgickou společností, byl členem řady zahraničních odborných společností (Česko-britské lékařské společnosti, americké Společnosti anesteziologů, Společnosti anesteziologů Velké Británie, dopisujícím členem Francouzské anesteziologické společnosti, Královské lékařské společnosti). V září 1955 u něj propukla tuberkulóza a v souvislosti s tím byl 28. února 1956 propuštěn ze zdravotních důvodů z činné služby v armádě. Po uzdravení nastoupil na poloviční úvazek jako lékař na Anesteziologicko-resuscitační oddělení v nemocnici v Praze Na Františku. V posledních letech života spolupracoval jako vědecký pracovník s laboratoří ČSAV při klinice plastické chirurgie a popálenin. Dosáhl vědecké hodnosti kandidát lékařských věd. Aktivně se zapojil do práce Anesteziologické komise československé chirurgické společnosti J. E. Purkyně. Napsal více než čtyřicet odborných statí, které publikoval v československých i zahraničních odborných časopisech.