Sergej Antonovič Veličkin

Vystudoval stavební oddělení Moskevské univerzity. Od r. 1904 pracoval jako předák na stavbě Samaro-Zlatoustovské a Tomské železnice. Během první světové války byl díky svému vedoucímu postavení osvobozen od vojenské povinnosti a věnoval se problematice železniční přepravy raněných a uprchlíků ze západního Ruska a Polska. Počátkem r. 1919 byl převelen na železniční sanici Innokenťjevka u Irkutsku, v prosinci 1919 o práci přišel kvůli dobrým vztahům s československými legionáři. V polovině ledna 1920 odjel s legionáři vlakem do Vladivostoku, odkud 20. června téhož roku odplul na legionářské lodi Thomas a 14. srpna 1920 přijel do Prahy. Od r. 1921 byl smluvním zaměstnancem Státních železničních drah na ředitelství Praha-sever. Od r. 1924 přednášel na Ruském vysokém učilišti železničních techniků v Praze. Účastnil se stavby ruského chrámu Zesnutí přesvaté Bohorodice v Praze na Olšanech. Byl členem vedení Spolku ruských inženýrů a techniků v ČSR a Bratrstva pro pohřbívání ruských pravoslavných občanů a pro ochranu a udržování jejich hrobů v ČSR. Napsal vzpomínky Оt Zlatousta do Pragi (Novyj žurnal, 2008, № 251). Společně se svojí ženou je pohřben na čestném místě v kryptě chrámu Zesnutí přesvaté Bohorodice v Praze na Olšanech.