Jevgenij Ivanovič Balabin

Donský kozák. Pocházel ze šlechtické rodiny. Vystudoval Novočerkasskou kadetní školu a Nikolajevské jízdní učiliště (1900). Po studiích byl v hodnosti podporučíka (chorunžij) zařazen do gardy kozáckého pluku. V prosinci 1904 byl povýšen na setníka. Od 25. dubna 1913 jako kapitán (esaul) velel setnině. V r. 1915 byl jmenován plukovníkem a pobočníkem velitele pluku pro řadové jednotky. Od 30. dubna 1916 byl velitelem 12. donského kozáckého pluku generála-polního maršála knížete Potěmkina Tavrijského. V říjnu 1917 byl povýšen na brigádního generála. 6. ledna 1918 byl jmenován velitelem 9. donské kozácké divize, ale velení se neujal. Odjel do Novočerkasska a svého rodiště. 20. června 1919 byl jmenován divizním generálem. Měl na starosti chov koní a jejich využití v armádě. 13. března 1920 byl evakuován z Novočerkasska do Feodosije. Od 16. března zastával v Sevastopolu funkci předsedy Komise pro záchranu majetku Donského vojska. 27. dubna 1920 byl evakuován do Konstantinopole a na ostrov Lemnos. Od prosince 1921 působil jako vychovatel na Ruském reálném reformovaném gymnáziu Všeruského svazu měst v Konstantinopoli. Společně s gymnáziem přijel 21. prosince 1921 do Moravské Třebové. V tamním Ruském reálném reformovaném gymnáziu působil až do r. 1935, kdy se spolu s ním přestěhoval do Prahy. V Praze pracoval v gymnáziu jako vychovatel až do r. 1939, kdy byl penzionován. V r. 1939 se stal atamanem kozáků v Protektorátu Čechy a Morava. Podílel se na vzniku kozáckých jednotek v rámci Wehrmachtu. Byl atamanem Všekozáckého spolku v Německé říši, Slovensku a Maďarsku (1940 – 1945), členem štábu kozáckých jednotek při štábu Ruské osvobozenecké armády (1944 – 1945) a Rady kozáckých vojsk při štábu Vojenských sil Výboru osvobození národů Ruska. V r. 1944 byl členem prezidia Výboru osvobození národů Ruska. Byl odpovědným redaktorem časopisu Vestnik Obščekazačjego objedinenija v Protektorate Čechija i Moravija (1940). Byl signatářem tzv. Pražského manifestu, programového dokument, který byl vyhlášený na ustavujícím zasedání Výboru osvobození národů Ruska 14. listopadu 1944 v Praze. V dubnu 1945 odjel přes Německo do Chile, později se přestěhoval k dceři do Vídně. V r. 1959 napsal paměti. Je pohřben na ruském oddělení Ústředního vídeňského hřbitova.