Dmitrij Viktorovič Brunst

Do Československa přijel společně se svým otcem v r. 1922. V r. 1927 maturoval na Ruském reformním reálném gymnáziu v Praze Strašnicích, v letech 1927 – 1932 studoval na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství ČVUT. Byl předsedou pražské pobočky a členem výkonného výboru Národního svazu nového pokolení. V r. 1939 začal pracovat ve stavební firmě v Berlíně. V dubnu 1941 byl zatčen gestapem, po propuštění se znovu vrátil do zaměstnání. Za války organizoval propagandistické přenosy, v letech 1943 – 1944 přednášel v táborech Říšského ministerstva pro okupovaná východní území. Žil na okupovaném území SSSR. V červnu 1944 byl znovu zatčen gestapem, propuštěn byl v dubnu 1945 na přímluvu generála A. A. Vlasova. Po propuštění sloužil ve štábu Ozbrojených sil Komitétu pro osvobození národů Ruska. Pomáhal organizovat odjezd ruských emigrantů z ČSR do západní Evropy. V západních Čechách byl zatčen, deportován do SSSR a odsouzen k deseti letům vězení. Do Československa se již nevrátil. V SSSR si změnil příjmení na Baranov a radikálně změnil své politické názory. Napsal řadu prosovětských brožur. Je autorem knihy Agónie ruské emigrace.