Alexandr Viktorovič Chartulari
Studoval na petrohradském Německém reálném gymnáziu a v Nikolajevské kadetní škole. V r. 1915 začal studovat na Michajlovské dělostřelecké akademii, na začátku r. 1916 byl poslán na frontu. 28. července 1916 byl těžce raněn a evakuován nejprve do Moskvy a poté na Jih Ruska. V létě 1917 byl jako válečný invalida propuštěn z armády, v listopadu téhož roku začal studovat v Polytechnickém institutu v Rostovu na Donu. V květnu 1918 vstoupil jako dobrovolník do Děnikinovy armády. V březnu 1920 byl evakuován z Novorossijsku do Konstantinopole, odkud odjel do Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. V Bělehradě se setkal s rodinou. Od října 1920 do dubna 1922 byl zaměstnán jako úředník ve vojenské továrně a současně dával soukromé hodiny ruštiny, němčiny, francouzštiny a angličtiny. V květnu 1922 přijel společně s otcem do Československa. V r. 1927 dokončil studium na Ruské právnické fakultě v Praze a začal pracovat ve Škodových závodech jako tajemník překladatelského oddělení. V r. 1928 získal titul JUDr. V r. 1931 mu bylo uděleno československé občanství. O rok později byl jmenován soudním překladatelem ruského jazyka. Za války byl považován za agenta gestapa, jeho manželce byl proto po jeho smrti zamítnut příspěvek k vdovské penzi.
Otec: V. V. Chartulari.
Matka: Jevgenija, rozená Rakova (7. 6. 1872, Charkov – 1936; je pohřbena na ruském hřbitově v Praze na Olšanech).
Manželka: Vlastimila, rozená Kamenská (19. 7. 1904, Louny – ?; manželství bylo uzavřeno 15. 2. 1930 v Plzni).
Plzeň Bolevec; Praha II, Nové Město, Jeruzalémská, Školská 1561; Praha XI, Žižkov, Krásova 29; Plzeň, Máchova 11.
Národní archiv, f. MZV – Ruská pomocná akce, k. 205
Státní okresní archiv Plzeň, f. Škodovy závody, osobní spis.