Iraida Konstantinova Běloruss-Běloševskaja

S rodiči žila v Samaře, při ústupu čs. legionářů v květnu 1919 z Uralu a Povolží byla spolu s rodinou evakuována vlakem č. 760 na Sibiř. V srpnu 1920 spolu s legionáři odplula z Vladivostoku na lodi Prezident Grant a v listopadu 1920 téhož roku přijela do Československa. Vystudovala reálné gymnázium v Mukačevu a Státní hudební konzervatoř v Brně. Od prosince 1933 do dubna 1934 byla zaměstnána v brněnském kině Alfa. Do června 1935 dostávala podporu v nezaměstnanosti, poté soukromě vyučovala hudbu. Od září 1946 do dubna 1954 působila jako harfenistka v orchestru Slezského národního divadla (Divadla Zdeňka Nejedlého) v Opavě. Od července 1954 do února 1956 byla členkou orchestru divadla Nová scéna v Bratislavě. Od září 1956 do září 1961 vyučovala hru na klavír na Lidové škole umění v Krnově a poté na Lidové škole umění v Opavě. 1. dubna 1970 odešla do důchodu