Vladimir Alexejevič Jevreinov

Vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Petrohradské univerzity (1913). Zastával funkci smírčího soudce v Sudženském újezdu. Po Únorové revoluci v r. 1917 se stal komisařem Prozatímní vlády, v srpnu téhož roku členem Moskevské státní rady. V r. 1919 získal titul magistra přírodních věd. 1. března 1920 byl evakuován z Novorossijsku do Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Do 28. října 1923 vyučoval přírodovědu a zeměpis na 1. rusko-srbském gymnáziu v Bělehradě a poté odjel do Československa. V letech 1923 – 1924 dostával finanční podporu od Výboru pro zlepšení životních podmínek ruských spisovatelů a novinářů žijících v ČSR při MZV. Do r. 1925 byl státním zaměstnancem Ministerstva zemědělství, pracoval ve Státním výzkumném ústavu pro rostlinnou výrobu a současně pracoval v pomologickém arboretu v Chlumci nad Cidlinou. Od 15. listopadu 1925 přednášel pomologii a agronomii v Ruském institutu zemědělského družstevnictví v Praze. Vedl kroužek obecné agronomie při Ruské lidové univerzitě v Praze. V r. 1926 obhájil na Univerzitě Karlově doktorskou disertační práci. Byl členem Ruské akademické skupiny. V r. 1929 odjel do Francie, kde získal místo ředitele hospodářské usedlosti Somachais (departement Tarn-et-Garonne). Od r. 1946 byl ředitelem sadařské výzkumné stanice La Flambelle a vedoucím katedry Agronomického ústavu v Toulouse (od r. 1948 Vysoká národní agronomická škola). Na začátku 60. let byl jmenován čestným profesorem této školy. Daroval ji svou odbornou knihovnu. Byl autorem řady prací z oboru ovocnářství. Poslední roky života strávil v Ruském domě v Cormeilles-en-Parisis. Byl pohřben na hřbitově v Sainte-Geneviève-des-Bois.