Jevgenij Iosifovič Normand

Jeho otec byl Francouz, matka Ruska. Vystudoval Akkermanské chlapecké gymnázium, studoval na právnických fakultách univerzit v Kyjevě a v Novorossijsku. Na podzim 1916 byl mobilizován. Na počátku dvacátých let emigroval do Rumunska, od r. 1922 žil v Československu. Krátce studoval na Ruské právnické fakultě v Praze a poté na sochařském oddělení Ukrajinského studia plastických umění. Ilustroval pohádky, kreslil karikatury pro noviny a časopisy (např. Švanda dudák). V kulturním tisku publikoval karikatury související s divadelním prostředím. Vytvořil busty K. Kramáře a D. M. Ratgauze. Sádrovou bustu Olgy Vladimirovny Nabokovové-Petkevičové (manželky B. V. Petkeviče) daroval Ruskému kulturně-historickému muzeu. V r. 1927 ho Spolek československých mediků požádal, aby vytvořil lepty na téma profesoři lékařské fakulty v Praze očima studentů (výtěžek z jejich prodeje byl určen pro Podpůrný fond Purkyně a sloužil k podpoře nemajetných studentů medicíny). V Praze se věnoval především divadlu. V r. 1923 založil Divadlo pocitů, kde působil několik sezón, v r. 1924 se stal členem Ruského dramatického divadla Olgy Chovancové a od r. 1926 působil jako herec, režisér a scénograf v Prvním pražském ruském divadle. Vystupoval také jako konferenciér a komik (např. v r. 1928 ve Večeru legionářského humoru v Národním domě na Vinohradech nebo v Pohádkách pro dospělé s J. Kohoutem a F. Kreuzmannem v paláci Rádio). V r. 1932 hostoval ve Švandově divadle (velkovévoda ve hře F. Gandéry Konečně muž). Od r. 1933 spolupracoval s Ruskou dramatickou skupinou a v r. 1935 hrál ve filmu Trosečníci v ráji společnosti Delta-Film (film nebyl dokončen). V říjnu 1935 byl pozván do Ruského dramatického divadla v Rize; v červnu 1936 se vrátil do Prahy, aby jako host uvedl hru Šťastná svatba (M. J. Triger) v Umělecké besedě. O jeho dalším osudu neexistují spolehlivé údaje. Podle některých informací zmizel v Rumunsku na konci 30. let, podle jiných zdrojů v r. 1955 působil v Paříži jako režisér a bavič.