Petr Alexandrоvič Ostrouchov

Vystudoval ekonomické oddělení petrohradského Polytechnického institutu a od r. 1909 v něm přednášel. Navštěvoval seminář P. B. Struveho o dějinách rusko-anglických obchodních vztahů. Jako mimořádný posluchač navštěvoval Historickou a filologickou fakultu Petrohradské univerzity (1913 – 1916). Za svoji práci Anglo-ruská obchodní dohoda z r. 1774 získal na Ekonomické fakultě Polytechnického institutu v Petrohradě cenu a titul magistra národního hospodářství a statistiky (1914). Učil na petrohradském Obchodním učilišti (1915 – 1918). Od podzimu 1916 do jara 1918 přednášel a vedl semináře dějin ekonomie v petrohradském Polytechnickém institutu. Poté pracoval ve Volžsko-kamské obchodní bance a na ministerstvu obchodu a průmyslu. Na žádost Veletržního výboru v Nižním Novgorodu sbíral materiály o dějinách veletrhů v 19. století. V r. 1918 emigroval do Helsinek, poté odjel do Stockholmu. Ve Švédsku se od února 1919 do července 1920 pod vedením prof. F. F. Čuprova podílel na tvorbě ekonomických bulletinů pro ruské zahraniční družstevnické instituce. V říjnu 1920 byl poslán na Krym do Sevastopolu, v listopadu téhož roku emigroval do Konstantinopole a na začátku srpna 1921 odjel do Paříže. Od listopadu 1921 žil v Československu. Patřil mezi ruské profesory, kteří dostávali stipendium od československé vlády. V letech 1922 – 1925 vedl seminář národního hospodářství a vyučoval latinu a od května 1925 přednášel národní hospodářství a statistiku na Ruské právnické fakultě v Praze. V Ruském institutu obchodních znalostí vedl od r. 1922 do r. 1925 standardní kurzy národního hospodářství a speciální kurzy bankovní a burzovní, kurzy dějin obchodu a kurz Ruský trh v 19. století. V letech 1928 – 1940 učil ruštinu na Vysoké škole obchodní v Praze. V říjnu 1935 získal na Univerzitě Karlově titul doktora filozofie. Od r. 1937 přednášel ruštinu na Ruské svobodné univerzitě Byl členem Ruské historické společnosti, muzejní komise Ruského kulturně-historického muzea a krátce i Bratrstva sv. Sofie (1924). Byl členem redakčního výboru Ruské vědecké a badatelské společnosti. Za druhé světové války byl pokladníkem Společnosti Ruské svobodné univerzity a prorektorem Ruské vědecké akademie. V letech 1940 – 1942 učil ruštinu na střední ekonomické škole na Vinohradech a v letech 1951 – 1957 a v Chemicko-technologickém ústavu ČVUT. V letech 1957 – 1963 pracoval jako externista v lexikografickém oddělení Československo-sovětského ústavu ČSAV. Na konci života byl ministrantem v kostele sv. Nikolaje v Rooseveltově ulici. Jeho vědecký zájem byl zaměřen především na úlohu a význam veletrhů v Nižním Novgorodu v hospodářském životě Ruska v 19. století. Kromě toho studoval v českých archivech materiály o česko-ruských vztazích v 18. a na počátku 19. století. Je pohřben na ruském hřbitově v Praze na Olšanech.