Petr Berngardovič Struve

Vystudoval Právnickou fakultu Petrohradské univerzity (1894), v r. 1892 studoval na univerzitě ve Štýrském Hradci. Na začátku 20. století byl představitelem ruského liberalismu. V letech 1904 – 1905 byl jedním z lídrů Svazu osvobození. V letech 1901 – 1905 žil v Německu. Po návratu do Ruska se podílel na založení Strany socialistů-revolucionářů (eserů) a stal se členem jejího ústředního výboru (1905 – 1915). Vydával časopis Poljarnaja zvezda (1905 – 1906). V letech 1906 – 1916 přednášel v Polytechnickém institutu v Petrohradě, vedl katedru politické ekonomie a redigoval časopis Russkaja mysľ (1906 – 1918). Byl poslancem II. státní dumy (1907). V r. 1913 byl jmenován mimořádným profesorem Petrohradské univerzity, v r. 1917 se stal členem Ruské akademie věd. Byl jedním z vedoucích ideologů Bílého hnutí, členem Zvláštní porady A. I. Děnikina a ministrem zahraničních věcí ve vládě P. N. Wrangela. Organizoval evakuaci armády z Krymu. V r. 1920 emigroval do Bulharska. V r. 1921 v Sofii obnovil vydávání časopisu Russkaja mysľ. Do Československa přijel na jaře 1922. Byl profesorem na Ruské právnické fakultě, na Ukrajinské svobodné univerzitě a ředitelem Ruského institutu v Praze. Byl členem Slovanského ústavu, předsedou Ruské akademické skupiny (1922 – 1924), členem Svazu ruských spisovatelů a novinářů v ČSR, Svazu ruských válečných invalidů v Československu, Ruského vševojenského svazu, zakládajícím členem Ruské historické společnosti a Bratrstva sv. Sofie (1924) a členem a akcionářem vydavatelského družstva Jedinstvo v Praze. V r. 1925 odjel do Paříže. Byl hlavním redaktorem novin Vozroždenije (1925 – 1927) a Rossija i slavjanstvo. Od r. 1928 žil v Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Spolupracoval s Ruským vědeckým institutem, v letech 1928 – 1940 byl profesorem Právnické fakulty Bělehradské univerzity. V r. 1941 byl zatčen a uvězněn Němci. Po propuštění v r. 1942 odjel s rodinou do Paříže. Je pohřben na hřbitově Sainte-Geneviève-des-Bois.