Konstantin Petrovič Struve

Od února do prosince 1919 sloužil v armádě A. V. Kolčaka na Uralu a na Sibiři. Byl zajat bolševiky. V říjnu 1920 emigroval do Francie. V r. 1922 přijel společně s rodinou z Paříže do Československa. Na podzim téhož roku složil externě maturitní zkoušku na Ruském reálném reformním gymnáziu v Moravské Třebové. Poté studoval na Teologické fakultě Univerzity Ruprechta-Karla v Heidelbergu, v březnu 1924 přijel do Prahy a dále studoval na Teologické fakultě Německé univerzity. V červenci 1925 odjel do Francie. Studium dokončil na Pravoslavném teologickém institutu sv. Sergeje (1928) v Paříži. Byl jedním ze zakladatelů Sergijevského bratrstva, podílel se na vydání Sergijevských listů. Vstoupil do ruského kláštera Miľkovo v Srbsku a přijal řádové jméno Savva (1930). V r. 1930 byl vysvěcen na hierodiákona a jeromonacha a odjel na Slovensko do kláštera ctihodného Jova Počajevského v Ladomirové. Věnoval se především misijní činnosti, práci s dětmi a působení mezi místním obyvatelstvem. Byl knězem v Krajném Čierném, Medzilaborcích, Krásném Brodě, Rokytovcích, Ňagove, Čabalovcích, Sterkovcích, Olšinkově, Čertižném a ve Vydrani. V r. 1935 byl v klášteře ustanoven igumenem a v r. 1944 archimandritou. Po likvidaci kláštera v r. 1944 zůstal v Ladomirové. V r. 1945 byl krátce tajemníkem místního národního výboru. V r. 1946 těžce onemocněl a byl dočasně hospitalizován na psychiatrii. Po propuštění z nemocnice žil krátce na faře v Medzilaborcích u otce M. Krjatnika, poté odešel na faru v Borově. Je pohřben v Ladomirové.