Vladimir Dmitrijevič Popov
Středoškolské vzdělání získal na gymnáziu v Kazani, kde vystudoval i veterinární institut. Zabýval se technickými vynálezy, od r. 1907 studoval technické vědy jako soukromý posluchač Technologického institut v Petrohradě. Měl soukromou výrobnu balicích a vážicích strojů na čaj, současně pracoval jako konzultant v Institutu pro míry a váhy prof. D. I. Mendelejeva. V r. 1909 se stal společníkem a technickým ředitelem Strojíren I. A. Semjonova v Petrohradě. Získal několik patentů na přístroje na automatické vážení. V r. 1917 byl jmenován výkonným ředitelem Taganrožského závodu loďařské a mechanické akciové Rusko-baltské společnosti. V březnu 1920 byl společně s Děnikinovou armádou evakuován přes Novorossijsk do Konstantinopole. V dubnu 1920 odjel do Bělehradu, kde založil továrnu na výrobu přístrojů přesné mechaniky. Byl členem Svazu ruských inženýrů v Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Na pozvání představenstva Škodových závodů přijel v červnu 1922 do Československa. V Plzni pracoval v konstrukčním oddělení balicích strojů pro automatické vážení tabáku a cigaret. Přesnost jím vynalezených přístrojů pro mechanické analytické vážení byla 0,01 gramu. V říjnu 1929 byl jmenován šéfem konstrukční kanceláře přesných balicích a vážicích strojů a podléhal přímo řediteli Škodových závodů. V r. 1931 získal československé občanství. V prosinci 1932 byl jmenován viceředitelem Škodových závodů. Od 1. ledna 1939 byl v invalidním důchodu. Byl jedním z nejúspěšnějších a nejbohatších ruských emigrantů v ČSR. Byl členem Bratrstva pro pohřbívání ruských pravoslavných občanů a pro ochranu a udržování jejich hrobů v ČSR. Je pohřben na ruském hřbitově v Praze na Olšanech.
Otec: Dmitrij Vasiljevič (1820 – ?; kupec). Matka: Jelizaveta Petrovna, rozená Maksimovič (1848 – ?). Manželka: Sofja Kirillovna, rozená Morozova (16. 8. 1879, Vjatka – před 12. 7. 1952, Praha; členka Výboru pro pomoc ruským dětem. Je pohřbena na ruském hřbitově v Praze na Olšanech. Manželství bylo uzavřeno 12. 11. 1903 v Kazani.). Děti: Galina, provdaná Jermoljeva (17. 7. 1904, Kazaň – ?; inženýrka. Manželka J. V. Jermoljeva. Do Československa přijela s rodiči v červenci 1922. Studovala na vysokých technických školách v Praze a v Grenoblu.); Marija, provdaná Čirikova (1910, Petrohrad – ?; manželka J. J. Čirikova. Do Československa přijela s rodiči v červenci 1922. V r. 1955 se s manželem vrátila do SSSR; žila v Taškentu.).
Zlatá medaile z Mezinárodní výstavy v Petrohradě (1919).
Plzeň, hotel Waldek, Smetanovy sady 1, Hálkova 48; Praha XIX, Dejvice, Podbabská 17, Zelená 3, Seydlitrova 2.
Národní archiv, f. MZV – Ruská pomocná akce, k. 245; Státní okresní archiv Plzeň, f. Škodovy závody, osobní spis; Soukromý archiv A. Kopřivové.
Сухарев, Юрий Николаевич. Материалы к истории русского научного зарубежья. Кн. 1. Рос. фонд культуры [и др.], Мoсква 2002; Šikl, Jan. Ruské obláčky kouře (dokumentární film z cyklu Soukromé století, Česká televize 2005 – 2009).