Vladimir Dmitrijevič Popov

Středoškolské vzdělání získal na gymnáziu v Kazani, kde vystudoval i veterinární institut. Zabýval se technickými vynálezy, od r. 1907 studoval technické vědy jako soukromý posluchač Technologického institut v Petrohradě. Měl soukromou výrobnu balicích a vážicích strojů na čaj, současně pracoval jako konzultant v Institutu pro míry a váhy prof. D. I. Mendelejeva. V r. 1909 se stal společníkem a technickým ředitelem Strojíren I. A. Semjonova v Petrohradě. Získal několik patentů na přístroje na automatické vážení. V r. 1917 byl jmenován výkonným ředitelem Taganrožského závodu loďařské a mechanické akciové Rusko-baltské společnosti. V březnu 1920 byl společně s Děnikinovou armádou evakuován přes Novorossijsk do Konstantinopole. V dubnu 1920 odjel do Bělehradu, kde založil továrnu na výrobu přístrojů přesné mechaniky. Byl členem Svazu ruských inženýrů v Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Na pozvání představenstva Škodových závodů přijel v červnu 1922 do Československa. V Plzni pracoval v konstrukčním oddělení balicích strojů pro automatické vážení tabáku a cigaret. Přesnost jím vynalezených přístrojů pro mechanické analytické vážení byla 0,01 gramu. V říjnu 1929 byl jmenován šéfem konstrukční kanceláře přesných balicích a vážicích strojů a podléhal přímo řediteli Škodových závodů. V r. 1931 získal československé občanství. V prosinci 1932 byl jmenován viceředitelem Škodových závodů. Od 1. ledna 1939 byl v invalidním důchodu. Byl jedním z nejúspěšnějších a nejbohatších ruských emigrantů v ČSR. Byl členem Bratrstva pro pohřbívání ruských pravoslavných občanů a pro ochranu a udržování jejich hrobů v ČSR. Je pohřben na ruském hřbitově v Praze na Olšanech.