Nikolaj Viktorovič Savinkov

V r. 1922 emigroval společně s matkou do Berlína, kde studoval na ruské střední škole. V r. 1924 přijel do Československa. V r. 1928 maturoval na Ruském reálném reformním gymnáziu v Praze. V r. 1936 získal československé občanství. V r. 1939 dokončil studium na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy, v květnu a červnu téhož roku pracoval jako externista na I. interní klinice Lékařské fakulty Univerzity Karlovy u K. Hynka. 30. června 1939 emigroval do Francie. Od začátku července do srpna téhož roku pracoval v pařížské klinice Hôspital de la Pitié u prof. А. Clerca a od září v plicním sanatoriu v Briis-sous-Forges. 25. září 1939 vstoupil jako dobrovolník do československé zahraniční armády, od prosince téhož roku sloužil jako vojenský lékař československého armádního sbor ve Francii. V květnu 1940 byl společně s československým vojskem evakuován do Anglie. Od 13. prosince 1941 sloužil v britské armádě jako šéflékař Royal Army Medical Corps., Po absolvování kurzu v londýnské škole tropického lékařství a hygieny působil od srpna 1942 jako vojenský lékař v Indii. Sloužil v britské vojenské nemocnici v Ambāle (Pandžáb) a v indických vojenských nemocnicích v Aurangábádu (Deccan) a v Jalně. Od října 1943 do května 1944 byl šéflékařem bojové jednotky v Barmě, poté pracoval v indických nemocnicích na Cejlonu, v Singapuru a v Malajsii. V květnu 1946 se vrátil do Anglie, byl demobilizován a 17. června 1946 se vrátil do Československa. Od srpna 1946 do r. 1960 pracoval jako člen lékařských komisí pojišťoven a orgánů sociálního zabezpečení. V letech 1948 – 1949 byl osobním lékařem velvyslance Velké Británie v Praze. Za vojenskou službu ve spojenecké armádě za druhé světové války byl uznán za účastníka národního odboje. V letech 1965 – 1967 byl i s manželkou sledován Státní bezpečností. Byl pohřben na Olšanských hřbitovech, po smrti manželky byl jejich popel společně rozptýlen.