Alfred Ljudvigovič Bem

Narodil se v německé katolické rodině, při křtu dostal jméno Alfred Wilhelm (v r. 1937 přijal při křtu podle pravoslavného obřadu jméno Alexej). Po absolvování Kyjevského reálného učiliště sv. Jekatěriny studoval na filologickém oddělení Historické a filologické fakulty Petrohradské univerzity. Studium dokončil v r. 1912. Od r. 1910 pracoval v rukopisném oddělení knihovny petrohradské Akademie věd, od r. 1917 vyučoval na gymnáziu Společnosti učitelů v Petrohradě. Byl členem Společnosti Muzea Tolstého v Petrohradě, Historicko-literární společnosti A. S. Puškina, Ruské bibliografické společnosti aj., členem redakce časopisu Russkij istoričeskij žurnal. Společně s V. I. Srezněvským redigoval ročenku Ježegodnik obščestva Tolstovskogo muzeja a 1. – 4. díl sborníku Tolstoj. Pamjatniki tvorčestva i žizni. V lednu 1920 emigroval z Oděsy, nějakou dobu žil v Bělehradě a ve Varšavě. Byl členem redakce novin Svoboda, stal se jedním ze zakladatelů a prvním vedoucím literárního kroužku Taverna básníků (1921). 23. ledna 1922 přijel do Prahy, kde působil jako lektor ruského jazyka na Univerzitě Karlově (1922 – 1939). Současně přednášel ruskou literaturu v Ruském pedagogickém institutu J. A. Komenského v Praze (1923 – 1934) a na Ruské lidové (svobodné) univerzitě v Praze. V letech 1922 – 1923 dostával finanční podporu od Výboru pro zlepšení životních podmínek ruských spisovatelů a novinářů žijících v ČSR při MZV, v r. 1932 od Kanceláře prezidenta republiky a v letech 1933 – 1934 od ministerstva zahraničních věcí. Založil a vedl Seminář pro studium Dostojevského při Ruské lidové univerzitě (1925), byl tajemníkem Ruské pedagogické kanceláře pro základní a střední ruské školy v zahraničí, členem Svazu ruských spisovatelů a novinářů v ČSR, Ruské historické společnosti (1926), Ruské filozofické společnosti (1927), bibliografické komise Komitétu ruské knihy, spoluiniciátorem a členem výboru Dne ruské kultury, byl členem a tajemníkem pražské skupiny strany Rolnické Rusko – Rolnická strana práce (do 1934). Vedl literární uskupení mladých emigrantských básníků Poustevna. Byl rovněž členem řady českých organizací a institucí – Pražského lingvistického kroužku (1933), Slovanského ústavu (1931), Společnosti Dostojevského, Česko-ruské jednoty, České knihovědné společnosti (1930). V r. 1928 byl oficiálním delegátem sjezdu ruských spisovatelů v Bělehradě. Na pražské Německé univerzitě obhájil pod vedením prof. Gesemanna a prof. F. Spiny doktorskou dizertační práci Die Entwiklung der Gestalt Stavrogius (1932). V r. 1937 získal československé občanství. V letech 1939 – 1942 vyučoval na 2. reálném gymnáziu v Praze. Publikoval v ruských, českých i německých časopisech. Redigoval sborník Vestnik Kresťjanskoj Rossii aj. 3. ledna 1945 byl protektorátním Ministerstvem školství a národní osvěty jmenován knihovníkem Říšské nadace Reinharda Heydricha pro vědecké bádání. 16. května 1945 byl zatčen jednotkami sovětské vojenské kontrarozvědky SMERŠ. Jeho další osud, datum a okolnosti jeho smrti nejsou známy.