Dmitrij Viktorovič Brunst
Další varianty jména: (po změně příjmení Baranov),
Do Československa přijel společně se svým otcem v r. 1922. V r. 1927 maturoval na Ruském reformním reálném gymnáziu v Praze Strašnicích, v letech 1927 – 1932 studoval na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství ČVUT. Byl předsedou pražské pobočky a členem výkonného výboru Národního svazu nového pokolení. V r. 1939 začal pracovat ve stavební firmě v Berlíně. V dubnu 1941 byl zatčen gestapem, po propuštění se znovu vrátil do zaměstnání. Za války organizoval propagandistické přenosy, v letech 1943 – 1944 přednášel v táborech Říšského ministerstva pro okupovaná východní území. Žil na okupovaném území SSSR. V červnu 1944 byl znovu zatčen gestapem, propuštěn byl v dubnu 1945 na přímluvu generála A. A. Vlasova. Po propuštění sloužil ve štábu Ozbrojených sil Komitétu pro osvobození národů Ruska. Pomáhal organizovat odjezd ruských emigrantů z ČSR do západní Evropy. V západních Čechách byl zatčen, deportován do SSSR a odsouzen k deseti letům vězení. Do Československa se již nevrátil. V SSSR si změnil příjmení na Baranov a radikálně změnil své politické názory. Napsal řadu prosovětských brožur. Je autorem knihy Agónie ruské emigrace.
Otec: V. E. Brunst.
Matka: Jekatěrina Vasiljevna, rozená Bekarjukova (1870 – 18. 3. 1944, Praha).
Roztoky u Prahy 219; Praha XIX, Dejvice, Bučkova 27.
Národní archiv, f. MZV – Ruská pomocná akce, k. 183
Kartotéka ruských, ukrajinských a běloruských emigrantů v meziválečném Československu (Slovanská knihovna Praha)
Soukromý archiv A. Kopřivové.
Андреев, Николай Ефремович. То, что вспоминается. Изд. Дмитрий Буланин, Москва 2008
Хроника культурной, научной и общественной жизни русской эмиграции в Чехословацкой республике. Т. 2. 1930 – 1939. Под ред. Л. Белошевской. Славянский институт АН ЧР, Прага 2001
Чуев, Сергей. Спецслужбы Третьего рейха. Т. 1, 2. Нева, СПб 2003.