Jurij Vladimirovič Gorocholinskij

S rodiči odjel z Vladivostoku do Helsinek a v r. 1918 odjel do Rovna ve Volyňské gubernii, kde absolvoval jednu třídu gymnázia. V r. 1923 přijel (sám) do Československa. Žil v internátu ruského gymnázia v Praze Strašnicích. Talentovaného chlapce si všimli a podporovali mnozí významní emigranti, např. N. G. Jašvil, P. D. Dolgorukov, A. D. Ščerbačev, V. V. Černavin aj. Maturoval v r. 1927. Ve studiích pokračoval na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy (obor chemie a botanika). Kvůli finančním potížím studium několikrát přerušil, nakonec v r. 1937 získal titul RNDr. V letech 1934 – 1936 pracoval v laboratoři pro organickou chemii ČVUT u ing. R. Lukeše. Od 27. července 1937 do 30. září 1940 byl zaměstnán ve Škodových závodech v Plzni jako pomocná technická síla v oboru obráběcích strojů a později jako překladatel a ruský korespondent v ocelárně. Poté byl zaměstnán ve francouzské firmě Ľ Carbone v Brandýse nad Labem jako vedoucí výroby bateriových a galvanických článků. Byl členem Národního svazu Nového pokolení – Národního svazu práce a tajemníkem Jednoty ruských zahraničních organizací v ČSR (1931). 14. května 1945 byl v Mladé Boleslavi zatčen jednotkami sovětské vojenské kontrarozvědky SMERŠ a za členství v protisovětských organizacích odsouzen na deset let v nápravně-pracovních táborech (Osoblag, MVD Pečerskij, Vorkuta). Ve Vorkutě pracoval jako lékař; propuštěn byl 18. listopadu 1954. Oženil se se spoluvězeňkyní a po propuštění žili v Moskvě. Ve svém oboru se stal uznávaným expertem, řídil chemickou laboratoř. Byl rehabilitován.