Alexandr Solomonovič Izgojev

V r. 1889 maturoval na gymnáziu v Minsku, ve studiu pokračoval na Lékařské fakultě Tomské univerzity. V r. 1894 byl z univerzity vyloučen „za nežádoucí politickou činnost“. Pod hrozbou následného trestu emigroval do Francie, kde studoval společenské vědy. V r. 1896 se vrátil do Ruska a pokračoval ve studiu na Právnické fakultě Novorossijské univerzity. Studium dokončil v r. 1900. Podílel se na založení Svazu osvobození. Byl členem ústředního výboru Konstitučně demokratické strany (od r. 1906), spolupracoval se stranickými tiskovými orgány. Po Říjnové revoluci se podílel na nelegálním vydávání novin Borba a Naš vek, v nichž vyzýval k ozbrojenému povstání proti bolševikům. V listopadu 1918 byl na příkaz Všeruské mimořádné komise pro boj s kontrarevolucí a sabotáží při Radě lidových komisařů (Čeka) uvězněn; v lednu 1919 byl na přímluvu M. Gorkého propuštěn. Na začátku r. 1921 byl na příkaz Státní politické správy znovu uvězněn a v r. 1922 byl ze Sovětského Ruska vypovězen. Odjel do Německa, kde spolu s P. B. Struvem obnovil vydávání časopisu Russkaja mysľ. Od r. 1923 žil v Československu. Publikoval v novinách Vozroždenije, Ruľ, Rossija i slavjanstvo, Segodňa aj. V letech 1923 – 1931 dostával finanční podporu od Výboru pro zlepšení životních podmínek ruských spisovatelů a novinářů žijících v ČSR při MZV. Byl členem knihovní komise Výboru ruské knihy a Svazu ruských spisovatelů a novinářů v ČSR. Do ruštiny přeložil knihu K. Kramáře Ruská krize. V r. 1933 odjel do Estonska.