Vasilij Adrianovič Levickij

Pocházel z kozácké rodiny. Po studiích na Moskevské konzervatoři působil jako sólista v Operním divadle S. I. Zimina (1905 – 1910), v Oděské opeře (1911 – 1912), v Divadle hudebního dramatu v Petrohradě (1912 – 1913) a v operním souboru Lidového domu v Petrohradě (1914 – 1917). V r. 1917 byl přijat do souboru Mariinského divadla. Po r. 1917 odjel z Petrohradu do Novočerkassku. Koncertoval v Taganrogu, Novočerkassku a v Rostově na Donu. V r. 1919 byl evakuován z Krymu přes Konstantinopol na ostrov Lemnos, odkud odjel do Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Působil v hlavním armádním pěveckém souboru a vystupoval na charitativních koncertech ve prospěch raněných vojáků. V srpnu 1922 přijel do Československa. V červnu 1923 hostoval ve Stavovském divadle v Praze v roli Heřmana v Pikové dámě. Od r. 1923 vedl pěvecký sbor Všekozáckého zemědělského svazu. Společně se skupinou ruských pěvců hostoval s operou Evžen Oněgin v různých moravských městech. V r. 1924 zpíval v Národním divadle v Bratislavě (Carmen, Evžen Oněgin, Komedianti). V letech 1926 – 1927 zpíval v operách v Lublani, Záhřebu a Oseku. Byl sólistou Donského kozáckého pěveckého souboru atamana Platova. Často koncertoval v mnoha městech Československa, Německa, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, Polska, Itálie a Severní Ameriky. Byl pohřben na ruském hřbitově v Praze na Olšanech.