Pavel Ivanovič Novgorodcev

Pocházel z kupecké rodiny. V r. 1884 začal studovat na přírodovědném oddělení Matematicko-fyzikální fakulty Moskevské univerzity, ale ještě v témže roce přestoupil na právnickou fakultu (studium dokončil v r. 1888). Od r. 1896 působil jako soukromý docent na Moskevské univerzitě, v letech 1903 – 1906 a poté od r. 1917 jako profesor na Katedře encyklopedie práva a dějin filozofie práva. Byl členem Svazu osvobození (1904), jedním ze zakladatelů a členem Konstitučně-demokratické strany (kadetů; od konce r. 1905), členem ústředního výboru strany (od března 1906 a znovu v r. 1917). Byl členem 1. státní dumy za Jekatěrinoslavskou gubernii (1906). Po jejím rozpuštění podepsal tzv. Vyborský manifest, za což byl uvězněn. Zřekl se profesury na Moskevské univerzitě a zůstal tam jako soukromý docent (1907 – 1911). Od r. 1906 působil jako ředitel a profesor moskevského Vyššího obchodního institutu a současně vyučoval na Vyšších ženských kurzech V. Gerje. V r. 1911 na protest proti porušení univerzitních svobod odešel z Moskevské univerzity. Během první světové války aktivně spolupracoval s Všeruským svazem měst a zastupoval Moskvu ve Zvláštní komisi pro paliva. Po Únorové revoluci v r. 1917 byl znovu zvolen profesorem na Moskevské univerzitě. Byl zakládajícím členem Ligy ruské kultury a jejího prozatímního výboru v Moskvě. Byl zvolen do Ústavodárného shromáždění za Stranu národní svobody. V r. 1918 inicioval a vedl několik protisovětských ilegálních organizací v Moskvě. V létě a na podzim 1918 bojoval v Dobrovolnické armádě na jihu Ruska. V r. 1920 byl profesorem na Tauridské univerzitě v Simferopolu. V témže roce emigroval do Konstantinopole, odkud odjel do Berlína. Spolupracoval s novinami Ruľ, podílel se na práci místní skupiny kadetů. 7. listopadu 1920 přijel do Československa. V letech 1921 – 1922 přednášel na Technické univerzitě v Cáchách. V Praze se stal spoluzakladatelem, profesorem a prvním děkanem (1922 – 1924) Ruské právnické fakulty, inicioval založení studentské Náboženské a filozofické společnosti V. Solovjeva při fakultě. Byl prvním ředitelem Ruského institutu, ve kterém přednášel o ruské filozofii (1922 – 1923), v r. 1921 vedl přednáškovou komisi Zemgoru (Sjednocení ruských činitelů městských a venkovských samospráv; nepolitická organizace pomáhající emigrantům). Byl předsedou Ruské akademické skupiny v ČSR (1921), místopředsedou Svazu ruských akademických organizací v zahraničí a zakládajícím členem Bratrstva sv. Sofie. Byl pohřben na ruském hřbitově v Praze na Olšanech.