Alexandr Sergejevič Veličkin

Studoval na klasickém chlapeckém gymnáziu ve Zlatoustu. 16. října 1918 vstoupil v Omsku do 1. československého záložního pluku. V prosinci téhož roku absolvoval učiliště pro nižší důstojníky a poté byl převelen k 7. bojové legionářské rotě. Od začátku r. 1919 sloužil na telefonické stanici na Bajkale, odkud posléze odjel s posledním legionářským vlakem na východ. 20. června 1920 odplul z Vladivostoku na legionářské lodi Thomas a 10. srpna téhož roku přijel do Prahy. Vystudoval Vojenskou akademii v Hranicích a v r. 1922 byl v hodnosti poručíka jezdectva přidělen jako velitel čety k 1. jízdnímu pluku. Od r. 1923 sloužil u 1. jízdního pluku Jana Jiskry z Brandýsa posádkou Praha – Karlín. V r. 1928 byl povýšen na nadporučíka a přidělen do Terezína. V r. 1930 byl povýšen na kapitána a přeložen do Nových Zámků ke 3. jezdeckému pluku jako velitel pomocné eskadrony a styčný důstojník pluku, v r. 1933 se stal velitelem čety v Komárně. V r. 1936 byl povýšen na štábního kapitána a stal se velitelem 2. eskadrony. 16. března 1939 byl poslán na trvalou dovolenou, v listopadu téhož roku byl určen jako učitel jazyků na průmyslové a odborné škole a učitel ruštiny a tělocviku na Obchodní akademii v Jindřichově Hradci. V r. 1941 pracoval na okresním úřadě v Blatné, 1. června téhož roku byl přeložen do výslužby. V květnu 1945 byl znovu povolán do armády a se zpětnou platností od r. 1944 povýšen na majora pěchoty. V říjnu 1945 byl převelen k 12. tankové brigádě, v lednu 1947 byl přidělen jako styčný důstojník kanceláře Hlavního zástupce vlády ČSR pro opci a přesídlení z ČSR do SSSR v Praze u sovětské mise v Prešově. V září 1947 byl ustanoven velitelem technické roty a od r. 1948 byl velitelem praporu. 11. října 1949 byl propuštěn z armády. Po odchodu z armády pracoval až do odchodu do důchodu na Obvodním národním výboru v Blovicích. Byl členem Československé strany národně-socialistické, Svazu československých důstojníků, Československé obce legionářské, Sokola, Selské jízdy a Střelecké gardy.