Vasilij Gavrilovič Archangelskij

Střední vzdělání získal v Samarském semináři a vysokoškolské na Moskevské bohoslovecké akademii (1892). Vyučoval v Tobolském semináři, Simbirském bohoslveckém semináři a v Simbirském eparchiálním učilišti. V r. 1902 byl jmenován inspektorem národních učilišť Stavropolského újezdu v Samarské gubernii. V r. 1906 byl z výuky odvolán kvůli agitaci proti vládě a poslán do vyhnanství na Sibiř. Tam se seznámil s J. K. Breško-Breškovskou. Spolupracoval s časopisem Narodnaja Sibir´. Byl členem Strany socialistů-revolucionářů (eserů; od 1906) a členem jejího Ústředního výboru (1917), poslancem II. státní dumy, radním Irkutské městské dumy, členem Ústavodárného shromáždění a Prozatímní vlády. Od r. 1919 působil v Gruzii jako inspektor ruských škol v Tiflisu. V r. 1921 emigroval do Československa. Patřil k zakladatelům Zemgoru v Československu (Sjednocení ruských činitelů městských a venkovských samospráv; nepolitická organizace pomáhající emigrantům), byl členem jeho výboru. Pracoval jako ředitel Knihovny a čítárny Zemgoru a přednášel na Ruské lidové univerzitě v Praze. Podílel se na založení časopisu Volja Rossiji, publikoval v časopise Na rubeže (1927). Zastával funkci místopředsedy Spolku ruské společenské knihovny a rady Ruského kulturněhistorického muzea v Praze (v letech 1928 – 1934 byl jejím předsedou). Byl členem Svazu ruských spisovatelů a novinářů v ČSR. V r. 1934 získal cenu na literární soutěži Svazu ruských spisovatelů v Jugoslávii. Od r. 1928 žil ve Chvalech u Horních Počernic, kde založil drůbežárnu. Spolu s jeho rodinou tam poslední roky svého života prožila i J. K. Breško-Breškovská. Je pochován spolu s manželkou na hřbitově ve Chvalech v hrobě J. K. Breško-Breškovské (jejich jména nejsou na náhrobní desce uvedena).