Leonid Sergejevič Lada-Jakuševič

Pocházel ze zemské šlechty. V r. 1924 přijel společně s matkou a sestrou do Československa. Vystudoval Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství ČVUT (1924 – 1929). V r. 1933 získal československé občanství. Od poloviny 30. let měl společný ateliér s architektem N. N. Paškovským. Realizoval celou řadu projektů, například nemocnici v Bratislavě nebo při úpravu parku na Jungmannově náměstí v Mělníku. Od roku 1938 vydával časopis Russkij zodčij za rubežom. Působil jako poradce v otázkách nostrifikace diplomů ruských inženýrů a architektů získaných na univerzitách v České republice. Byl předsedou vedení Svazu ruských inženýrů a techniků (1937 – 1943), místopředsedou Jednoty ruských inženýrů a členem vedení Spolku inženýrů a architektů (SIA). 15. května 1945 byl zatčen jednotkami sovětské vojenské kontrarozvědky SMERŠ a deportován do SSSR. 8. září 1945 byl obviněn z boje proti sovětské moci a účasti v kontrarevoluční organizaci a odsouzen na deset let v nápravněpracovních táborech. Trest mu vypršel 3. července 1955 a 20. září téhož roku se vrátil zpět do Československa. Zde byl opět uvězněn v Praze-Ruzyni a propuštěn až na základě rozhodnutí byra ÚV KSČ z 18. května 1956. 30. června 1992 byl rehabilitován. L‑J. od mládí sbíral poštovní známky ruských zemstv, vydávané v letech 1864 – 1917. Vznikla tak unikátní sbírka světové historické a filatelistické hodnoty. Po jeho smrti předal 16. listopadu 1981 jeho dědic podle vůle L‑J. sbírku do Poštovního muzea v Praze. Byl pohřben na ruském hřbitově v Olšanech.