Jegor Jegorovič Lazarev

Pocházel z nevolnické rodiny. Středoškolské vzdělání získal na samarském gymnáziu. Od mládí se věnoval politice. Byl členem organizace Národní vůle a ústředního výboru Strany socialistů-revolucionářů (eserů). V letech 1884 – 1887 byl ve vyhnanství na Sibiři, v r. 1890 utekl do Ameriky. Od r. 1894 žil ve Velké Británii a později ve Francii a ve Švýcarsku. Po návratu do Ruska byl v letech 1909 – 1910 tajemníkem petrohradského časopisu Vestnik Znanija. Byl znovu zatčen a vypovězen z Ruska. Po Únorové revoluci se v březnu 1917 vrátil do vlasti. Byl členem 2. státní dumy, Ústavodárného shromáždění za stranu eserů a ministrem národního vzdělání v Samarské vládě (1918 – 1919). Do Československa přijel v r. 1919 s čs. legionáři. V letech 1920 – 1932 vydával v Praze časopis Volja Rossii. Od r. 1933 se zabýval literární činností, publikoval své vzpomínky, statě a korespondenci. Ve dvacátých a třicátých letech se aktivně účastnil politických diskuzí v Praze. Působil jako externí zástupce Ruského zahraničního historického archivu v Rumunsku. Byl členem výboru Zemgoru (Sjednocení ruských činitelů městských a venkovských samospráv; nepolitická organizace pomáhající emigrantům) a členem Svazu ruských spisovatelů a novinářů v ČSR. Urna s jeho popelem dnes již pravděpodobně neexistuje (byla uložena buď v kolumbáriu u strašnického krematoria, nebo v hrobě J. K. Breško-Breškovské v Horních Počernicích).