Vladimir Alexandrovič Brandt

Po dokončení reálného gymnázia v Charkově (1893) vystudoval Institut dopravních inženýrů v Petrohradě (1898). V r. 1899 se jako zástupce hlavního architekta podílel na stavbě chrámu Bogoduchovského ženského kláštera v Charkovské gubernii a byl ustanoven externím technikem stavebního oddělení Charkovské guberniální správy. Současně učil rýsování v umělecké škole při městském uměleckém muzeu a ve Vyšších ženských kurzech. V letech 1900 – 1901 působil jako městský architekt v Poltavě, kde projektoval např. budovu městského úřadu a část městského vodovodu. V r. 1901 byl jmenován státním učitelem Varšavského polytechnického institutu, kde učil až do r. 1918. V letech 1905 – 1908, kdy byl institut dočasně uzavřen, studoval v Mnichově u krajináře A. Finka a v r. 1907 pracoval jako městský architekt v Rostově na Donu. V r. 1917 byl jmenován mimořádným profesorem na katedře architektury Varšavského polytechnického institutu a současně pracoval jako technik Varšavské guberniální správy. Na podzim r. 1918 emigroval přes Polsko do Německa. Žil v Mnichově, kde se zabýval malířstvím. Byl členem Spolku ruských inženýrů v Německu. V lednu 1922 přijel do Československa. Byl předsedou oddělení architektury Ruského učebního kolegia při Výboru pro umožnění studia ruským studentům v ČSR, který odpovídal za vzdělávání ruských studentů na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství ČVUT a od r. 1926 byl místopředsedou oddělení inženýrských věd kolegia. Byl profesorem na katedře architektury Ruského vyššího učiliště dopravních techniků. Je autorem řady projektů (mauzoleum padlých srbských a ruských vojáků v Jindřichovicích u Sokolova, družstevní dům ruských profesorů v Bubenči, vila K. Kramáře ve Vysokém nad Jizerou aj.). V letech 1923 – 1926 bez nároku na mzdu vypracoval projekt ruského chrámu Zesnutí přesvaté Bohorodice v Praze na Olšanech a chrámového ikonostasu (společně s S. G. Klodtem, N. P. Paškovským, A. M. Mirkovičem, S. A. Veličkinem a P. P. Nachodkinem) a ikonostasu v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Praze. Byl čestným členem Spolku ruských architektů v ČSR a jedním ze zakladatelů Spolku ruských výtvarných umělců v ČSR, jeho místopředsedou (1929 – 1931) a členem revizní komise. Byl členem Ruské akademické skupiny, Kuratoria Ruské lidové univerzity, muzejní komise Ruského kulturního a historického muzea (do jeho sbírek věnoval řadu svých obrazů), Svazu ruských spisovatelů a novinářů v ČSR. Za druhé světové války byl zatčen gestapem, zemřel v Pankrácké věznici. Není známo, kde byl pohřben.