Ivan Davidovič Grimm

V letech 1901 – 1909 studoval na petrohradském gymnáziu. V r. 1913 dokončil studium na Právnické fakultě Petrohradské univerzity. V září 1915 byl mobilizován, absolvoval Pavlovské vojenské učiliště a od r. 1916 sloužil v záložním gardovém praporu Pavlovského pluku. Po Říjnové revoluci se podílel na ilegální protibolševické činnosti (díky padělaným dokumentům získal práci ve státním archivu. Od konce r. 1918 sloužil v Dobrovolnické armádě v Pavlovském praporu 2. kombinovaného gardového pluku. V listopadu 1919 byl raněn a evakuován do Oděsy, na konci ledna 1920 do Konstantinopole, odkud do tábora na Velkém ostrově (Princovy ostrovy). Na jaře 1920 se z Princových ostrovů vrátil do Konstantinopole, kde pracoval jako vychovatel v rodině Redkobuzových. V létě 1920 odjel do Sofie. Byl zaměstnán v redakci novin Rossija. Od prosince 1920 žil v Helsinkách, kde spolupracoval s redakcí novin Novaja Russkaja žizň. V červnu 1922 přijel do Československa. Učil občanské právo na vysokých školách, spolupracoval s Ekonomickým seminářem P. B. Struveho. Byl členem Ruského vševojenského svazu. Publikoval v pařížských novinách Vozroždenije. V září 1927 odjel s rodinou do Estonska, v r. 1928 se stal docentem dějin právní a státní filozofie na univerzitě v Tartu. V r. 1937 odjel do Lotyšska, v letech 1941 – 1944 byl členem vedení Lotyšské pravoslavné diecéze. V r. 1944 odjel do Německa, kde spolupracoval s hnutím generála A. A. Vlasova (byl velitelem právnického spolku KONRu),později odjel do Austráliee.