Petr Nikolajevič Savickij

Spoluzakladatel a ideolog eurasijství. Pocházel z dědičné šlechty. Vystudoval ekonomii v Petrohradském polytechnickém institutu (1916). V letech 1916 – 1917 pracoval jako tajemník vyslance při Ruské obchodní misi v Norsku. Od podzimu 1918 se účastnil Bílého hnutí na Jihu Ruska, zastával funkci náčelníka ekonomického oddělení v úřadu zahraničních věcí A. I. Děnikina. V letech 1919 – 1920 byl členem delegace Dobrovolnické armády v Itálii a ve Francii (Paříž). Na jaře 1920 se stal zástupcem ministra zahraničních věcí P. B. Struveho ve vládě P. N. Wrangela. V r. 1920 byl evakuován z Krymu do Konstantinopole. V lednu 1921 odjel do Bulharska. V Sofii spolupracoval s eurasijským seminářem a podílel se na vydání prvního eurasijského sborníku Ischod k vostoku. Společně s P. B. Struvem obnovil vydávání časopisu Russkaja mysľ. Začátkem prosince 1921 přijel do Československa. Od r. 1922 působil na Ruské právnické fakultě v Praze na katedře ekonomie a statistiky, nejprve jako soukromý a posléze jako řádný docent. V letech 1923 – 1938 byl ředitelem vydavatelství Jevrazijskoje knigoizdateľstvo. V Ruském institutu zemědělského družstevnictví v Praze přednášel zeměpis a ekonomii (od r. 1925), na Německé univerzitě přednášel ukrajinštinu, ruštinu a nauku o Rusku (1935 – 1941). V letech 1940 – 1944 byl ředitelem pražského Ruského reálného gymnázia. Byl členem pražské skupiny eurasijců a předsedou Eurasijského řídícího výboru (od r. 1929). Podílel se na redigování sborníků Jevrazijskij vremennik a Jevrazijskij sbornik, časopisu Jevrazijskaja chronika a edice Naučnyje trudy RNU (1929 – 1933). Byl členem vědecké rady Ruského zahraničního historického archivu, členem Archeologického ústavu N. P. Kondakova (od r. 1940), Ruské historické společnosti, Svazu ruských spisovatelů a novinářů v ČSR a Pražského lingvistického kroužku. V r. 1945 byl zatčen jednotkami sovětské vojenské kontrarozvědky SMERŠ a deportován do SSSR. Za „protisovětskou činnost, spočívající v založení eurasijského hnutí“ a „příslušnost ke kontrarevoluční organizaci“ byl odsouzen k deseti letům v nápravně pracovních táborech. Byl poslán do gulagu Temlag a v r. 1955 převezen do Moskevské oblasti. Po propuštění v r. 1956 se vrátil do Československa. Zabýval se především překlady z češtiny. V r. 1960 na západě vydal pod pseudonymem P. Vostokov sbírku básní, ve kterých popisoval pobyt v gulagu. V září 1961 byl kvůli tomu v Praze zatčen a uvězněn. Díky amnestii byl v květnu 1962 propuštěn. Je pohřben na ruském hřbitově v Praze na Olšanech. 7. května 1990 byl rehabilitován. Pseudonym: P. Vostokov, S. Lubenskij, Petronik.