Vladimir Nikolajevič Svetozarov

Vystudoval Tambovský seminář (1894) a Tambovskou duchovní akademii (1903). Studoval nejprve na Historické a filologické fakultě Jurjevské univerzity a od září 1906 na Historické a filologické fakultě Moskevské univerzity. Studium dokončil v r. 1909. Učil dějiny a právo na reálném učilišti a na dívčím gymnáziu ve stanici Urjupinskaja. Byl státním radou. V r. 1912 byl vybrán za volitele poslanců IV. státní dumy. Od r. 1914 byl členem Společnosti pro šíření lidového vzdělávání v Choperském okruhu Oblasti vojska Donského. Od května 1917 byl ředitelem chlapeckého gymnázia v chutoru Samsonov stanice Anninské v Oblasti vojska Donského. Od ledna do května 1918 byl členem Jednotné Donské vlády a stál v čele oddělení lidového vzdělávání Donského kraje. V prosinci 1919 odjel z Novočerkassku do Jekatěrinodaru. V dubnu 1920 se v Sevastopolu stal členem Komise pro záchranu cenností Donské armády pod předsednictvím J. I. Balabina. Na konci dubna byl evakuován ze Sevastopolu na ostrov Lemnos a odtud odjel do Konstantinopole, kde se v březnu 1921 stal zástupcem ředitele Ruského gymnázia Všeruského svazu měst. Na konci r. 1921 přijel společně s gymnáziem do Československa. Byl nejprve zástupcem ředitele a v letech 1927 – 1934 ředitelem Ruského reálného reformního gymnázia v Moravské Třebové, v letech 1934 – 1937 ředitelem Ruského reálného gymnázia v Praze. Byl předsedou Svazu ruských pedagogů v Československu, místopředsedou Svazu ruských studentů, členem vedení Jednoty ruských emigrantských organizací v Československu, výboru Fondu pomoci ruským studentům a výboru Dne ruského invalidy, čestným členem Svazu ruských válečných invalidů v ČSR a starostou Ruského Sokola v Moravské Třebové. V r. 1945 byl zatčen jednotkami sovětské vojenské kontrarozvědky SMERŠ a deportován do filtračního tábora NKVD v Ratiboři. Po několika měsících byl propuštěn. Je pohřben na ruském hřbitově v Praze na Olšanech.